Návrat jako hrom! Bičanik už zase pálí v přeboru, potěšila ho i výhra Sparty
Comeback s plnou parádou. Útočník Dukly JM Josef Bičanik je zpátky v Pražská teplárenská přeboru a soupeři by si na něj měli dávat pozor. Stačilo první vystoupení proti Vyšehradu a zkušený bombarďák má v kolonce zásahů dva zářezy. Jeho tým vyhrál nad Šemíky jasně 4:0. „Čtyři a půl roku jsem nehrál velký fotbal. Je to zápřah. Ale takhle jsem si návrat do Dukly představoval,“ usmívá se Bičanik.
Fotbal máte rád, jak jste to takovou dobu bez něj mohl vydržet?
Kopal jsem Hanspaulskou ligu za Inter Lotyšák, jenže to je malý fotbal. Proti velkému fotbalu je to úplně něco jiného. Návrat určitě nebyl jednoduchý. Tedy spíš jsem si představoval, že to bude jednodušší.
Takže návrat bolel?
Chodím na každý trénink, snažím se makat. Cítím, že je to lepší a lepší, ale ještě to zdaleka není ono.
Dal jste dva góly a tvrdíte, že to není ono?
Na soupeře jsme vlítli, prvních dvacet minut se nám povedlo. Také jsme za tu dobu dali dva góly. První dal Kotel po brejku, ten druhý já poté, co Tráva vyhrál souboj a já dostal míč, kdy jsem šel sám na brankáře.
Byl jste v tutové šanci nervózní?
Snažil jsem se gólmana obstřelit. Sice tu moji ránu tečoval, ale skončilo to v brance.
Tak to vás jistě naháněl pokladník…
To ne, to už mám za sebou. Trefil jsem se už v pohárovém utkání se Zličínem, kdy jsme prohrávali, ale zvládli jsme to. Spíš jsem měl radost, že se přišla podívat Kristýna se synem. Teda přišli později, takže ten gól neviděli.
Na tom vám hodně záleželo. Proto jste se nejspíš musel trefit i po přestávce, co?
Za stavu 2:0 jsme si říkali, že je to Csaplárova past. Vyšehrad nehrál tak špatně, měl svoje šance, jen netrefovali branku, nebo to pochytal náš brankář Bašta. Výsledek vypadá jasně, ale on nás podržel.
Klid vám určitě dodal gól na 3:0, který jste dal zase vy. Tady už asi vaši nejbližší vše viděli, že?
To ano. Gól padl po rohu na přední tyč, kdy jsem to zakončil hlavou.
Byla šance na hattrick?
Ve druhém poločase ne, ale před přestávkou jsem tam ještě šanci měl.
Těší vás jistě i čisté konto, zvláště když Vyšehrad před týdnem nastřílel deset branek.
Koukal jsem na to, že před týdnem nasázeli soupeři tolik gólů. V tabulce jsou sice poslední, ale viděli jsme, že přivedli posily a nevzdali to, chtějí s tím ještě něco udělat. Věděli jsme, že to nebude jednoduchý zápas, ale zvládli jsme ho. Doma si věříme.
Když budete dál pálit v rytmu dvě trefy na zápas, bude z toho pořádná porce gólů. Dal jste si nějakou jarní metu?
Sžít se s týmem nějakou dobu trvá. Dlouho jsem nehrál, dá se říct, že jsem fotbalově vstal z mrtvých. A cítím, že se to lepší, ale zdaleka to ještě není tam, kde jsem byl, když jsem končil. Je jedno, kolik dám gólů. Já budu rád, když jich dá Kotel třeba třicet. Pro mě je hlavní, aby mě to bavilo a měl jsem radost ze hry. Abychom hráli technický fotbal, co mě baví.
Co na to říkali doma, že zase naskočíte do kolotoče Pražská teplárenská přeboru?
Kristýna mě plně podporuje a podpořila mě i tady. Samozřejmě, že bez fotbalu to bylo jiné. Říkala, že jsem najel na takový páprdovský styl (směje se) a bude fajn, když zase bude fotbalově fungovat.
Oslavil jste po utkání své dva góly?
S Jirkou Janouškem jsme se byli podívat na zápas Sparty na Baníku. Výsledek nám oběma udělal velkou radost. Jen jeho čekal ještě v neděli první přeborový zápas za Královice. Hodně jsme s Jirkou mluvili o tom, že bychom si chtěli zahrát spolu.
To sice neklaplo, ale třeba jednou…
Nějaké nabídky jsem měl i teď v zimě, ale pro mě byla Dukla jasná volba. Nebylo co řešit.